Sportovní psychologie

Sportovní psychologie má obrovský vliv na výkony sportovce, přesto je zvláště v kolektivních sportech často opomíjena. Hokej klade víc než kterýkoli jiný sport extrémní nároky na duševní schopnosti sportovce. Zvláště brankář je pod obrovským psychickým tlakem a pouze pokud dokáže tento stres zvládát, může být úspěšný.

Úspěch v hokeji, ale i v žvotě, spočívá ve schopnosti ovládat efektivně svou mysl. Tím myslíme stanovení jasných cílů, které jsou výzvou, definování specifických úloh na ledě, dosažení pozitivního náhledu, vytvoření a používání pozitivního myšlení (představovat si své nejlepší výkony, odhodit negativitu, strach, pochybnosti, vztek a tak si vytvořit povzbuzující náladu).

Jsme rádi, že můžeme se souhlasem PhDr. Evy Tomešové, Ph.D., odborné asistentky na Katedře pedagogiky, psychologie a didaktiky TV a sportu UK v Praze - FTVS, uvádět její odborné poznámky k přednášce z této oblasti. Jako v životě by každý měl mít nějaký cíl, tak i ve sportu musí trenér nebo hráč vědět, proč trénuje a mít před sebou metu, na kterou chce dosáhnou. Z tohoto důvodu uvádíme jako první příspěvek na téma:

Cíle ve sportu

Zaměření cílů

1) na proces (podobně zaměření na mistrovství (mastery orientation) Jackson and Roberts, 1991 nebo zaměření na účast (task involvement orientation) Nicholls, 1994). Na proces orientované sportovce motivuje zvyšování vnímané schopnosti zvládat úkoly, učit se nové dovednosti a zlepšovat se v tom, co již umí. Úspěch je definován v termínech vlastních standardů, demonstraci učení se a zlepšování ve všech aspektech, které lze kontrolovat ve vztahu k myšlení, pocitům a chování.

2) na výsledek (podobně závodní orientace (competitive orientation) Jackson and Roberts, 1991 a ego-orientace (ego-involvement orientation) Nicholls, 1994. Sportovec je motivován úspěchem nebo prohrou v termínech konečného výsledku či umístění (snaží se vyhrát nebo se vyhnout prohře). Tito sportovci se často zaměřují na věci, které nemohou kontrolovat (soupeř) a zakládají úspěch nebo prohru na sociálním srovnávání, výhra je podstatná pro udržení pocitu schopnosti.

Proč si klást cíle:

  • Vedou nás po cestě k výkonu
  • Pomáhají sportovci podívat se na vlastní sny realisticky, uvědomit si, že existují různé cesty k cíli
  • Pomáhají s dlouhodobou motivací
  • Umožňují nám zhodnotit, co jsme udělali

Jak cíl funguje:

  • Zaměřuje naši pozornost
  • Mobilizuje a reguluje množství úsilí, které jsme připraveni vložit do konkrétní činnosti teď a tady
  • Umožňuje vytrvat v dlouhodobém úsilí
  • Motivuje nás k přemýšlení nad různými alternativami dosažení toho, co chceme

Typy cílů:

  • není pravda, že se zaměřujeme pouze na vítězství
  • dlouhodobé vysněné cíle (kam směřuji) – vyzvěte své svěřence, aby snili, nebyli skromní
  • dlouhodobé realistické cíle – měly by být výzvou, měly by být založeny na realistickém posouzení schopností, na celou sezónu
  • krátkodobé cíle (pro dnešní trénink) – co dnes pro sebe udělám, abych dosáhl svých dlouhodobých cílů
  • výkonnostní cíle – zlepšení výkonu, klást cíle, které se zaměřují na proces, ne jen na výsledek
  • technické cíle – na jakýkoliv aspekt techniky
  • postojové cíle – vyvinout si správný přístup k tréninku, nezapomenu se rozcvičit…
  • cíle zaměřené na kontrolu chování – při tréninku, před v a po závodě, kontrolovat své reakce na zátěž
  • strategické cíle – taktika pro určitý závod, zápas, je třeba být realistický a zaměřit se na své silné a slabé stránky, neplánovat si časy nerealisticky
  • kalkulovaný risk – jaký závazek jsem na sebe konkrétně ochoten vzít, přesné časy, vzdálenost…
  • cíl sebeakceptace – velmi důležitý, neztratím v sebe důvěru i když se mi cíl nepodaří splnit, neúspěch budu brát jako poučení pro příště, jako zkušenost.
  • denní cíl – co budu přesně dělat v dnešním tréninku, na co se mám zaměřit
  • týmový cíl – jak můj výkon přispěje k týmovému výkonu

Jaké cíle:

Odpověď je jednoduchá, stačí, když si zapamatujete 4 principy:

  • Těžší cíle vedou k lepšímu výkonu než cíle snadné.
  • Jasně určené cíle jsou efektivnější než obecné cíle typu: "chci to udělat co nejlépe" (jsou také efektivnější než žádné cíle).
  • Cíle musí být přijaty tím, kdo je bude plnit.
  • Cíle budou k ničemu bez zpětné vazby.

Jedním z příkladů využití těchto poznatků ve sportovní praxi je akronym SCAMP (česky by mohl vypadat jako SVDMO) pro postup, jak naučit sportovce jednoduché proceduře kladení cílů:

S - Specifické cíle. Neklaďte si vágní cíle, např. "zlepšit výkon." Určete si přesně, o kolik se chcete zlepšit a jak to změříte. Určete si rozsah zlepšení a budete schopni tvrdě pracovat na tom, aby jste ho dosáhli.

V - Výzva. Stanovte si cíle tak, aby byly o kousek lepší než vaše současné výkony - budou pro vás výzvou, ale zárověň budou reálné.

D - Dosažitelnost. Neuvalujte na sebe břemeno nedosažitelného cíle. Všechny cíle by měly být ve vztahu k tomu, jak jste na tom nyní. Měli by jste usilovat o zlepšování krok za krokem. Nebojte se změnit cíle, pokud se ukáží nesplnitelné.

M - Měřitelnost, větší množství. Pocit úspěšnosti a motivace se zlepší, pokud budete schopni vidět pokrok. Cíle se nejlépe vyjadřují ve formě, která je objektivně měřitelná, např. čas. Pokud to nejde, měřte nebo spíše charakterizujte výkon na subjektivní škále od 1 do 10, např ohodnoťte svou schopnost odolávat stresu v určité situaci v závodě na škále 1 -10. Pokud máte cílů několik, zvyšuje se pravděpodobnost dosažení alespoň některého.

O - Osobní cíle. Cíle, které si kladete (ve spolupráci s trenérem), musí vyhovovat vám jako individuu. Rozhodněte se, čeho VY chcete dosáhnout, nepůjčujte si cíle druhých lidí. Lépe se pak s takovými cíli ztotožníte.

Jak cíle dosáhnout:

Nabízím stručné instrukce jak postupovat při plánování dosažení cíle. Vypadají jasně, ale jistě začínáte tušit, že to zas tak jednoduché nebude: Plánování postupu k cíli vyžaduje vaši kreativitu, značnou znalost a schopnost analýzy současného výkonu, schopnost předpovědět další vývoj. Ideálním předpokladem je spolupráce jednoho sportovce a jednoho trenéra, což zvláště u mládeže není dost dobře možné.

Jak naplánovat postup k cíli:

1) Určete jeden aspekt výkonu, který chcete zlepšit.

2) Položte si postupně tyto otázky:

  • Jaké dovednosti/schopnosti je třeba vyvinout, aby jste tohoto zlepšení dosáhli?
  • Jaká činnost/cvičení vám pomůže zlepšit tuto dovednost/schopnost?
  • Jak můžete změřit nebo kvantifikovat tuto dovednost/schopnost?
  • Jaká je vaše současná úroveň této dovednosti/schopnosti?
  • Jaké úrovně výkonu by jste chtěli dosáhnout do určitého data?

3. Přehledně si naplánujte (napište, připravte si rozvrh), jaké cíle chcete dosáhnout do určitého data, jaké tréninkové prostředky musíte použít, aby jste těchto cílů dosáhli a jak budete měřit svůj výkon. Nikdy nezapomínejte na to, že rozvrh můžete upravit podle měnících se okolností, např. onemocnění, zranění či jiných problémů.

Motivace aneb na závěr něco pro trenéry:

Jak jistě víte, většina špičkových sportovců je "sama od sebe" vnitřně motivována ke zlepšení výkonu a používají proto zpětnou vazbu spontánně a přirozeně si kladou osobní cíle. Možná to je klíčem k jejich úspěchu. Pokud si naplánují moc ambiciózní cíl a nepodaří se jim ho dosáhnout, může to být pro ně velmi demotivující. Pro některé sportovce má velký vnitřní význam především závodění a vítězství, zlepšení osobáku (ke kterému vlastně vede předložený návod) je pro ně někdy až na druhém místě.

Kladení cílů lze proto lépe využít ke zlepšení vnitřní motivace pro provádění úkolů, které mají pro konkrétního sportovce vnitřní význam malý - nepokládá je za důležité (např. protahování, ale může to být i technika). A ještě něco: vaši svěřenci většinou "pouze" trénují jak nejlépe dovedou. Cíle si vlastně kladete, při plánování tréninku, vy. Víte jaké jsou a jak jich dosáhnout? Seznámili jste s nimi ty, kterých se týkají? Přijali je?


Autor: PhDr. Eva Tomešová, Ph.D., email: tomesova@ftvs.cuni.cz